KRONIKA

Únorová výprava vlčat a skautů na Plchárnu 

V pátek jsme se sešli na autobusovém nádraží v Kyjově, prozatím jen se skauty. Trochu unavení po pátečním shonu jsme dorazili na Plchárnu. Naštěstí Mravenec tam jel předem, tak nám zatopil a mohli jsme se ohřát jen co jsme přišli. Po příchodu jsme se navečeřeli a rychle vybalili a rychle šli na nástup, kde jsme si řekli co se ještě dneska bude dít. Hned po tom jsme vyslékli kroje a šli hrát hry abychom se trochu odreagovali a naladili na atmosféru výpravy. Po hrách nás čekali naučné programy. Myslím, že každý se naučil trochu něco nového anebo se jen pobavil s ostatními o tom, co ho zajímá v jeho volném čase a ani jsme se nestihli pořádně rozkoukat a byl čas spát. Zítra přijdou vlčata a těch bude rázem plná chata, takže jsme se na to museli posilnit pořádným spánkem. Sice jsme si ještě chvilku povídali, ale i přesto jsme ráno vstali odpočatí. Tedy až na mě a Směcha. My jsme celou noc přikládali do kamen abychom do rána nepřimrzli k matracím. Ráno po snídani jsme si zopakovali významné události v historii skautingu. Pro některé to byli nové informace, pro některé opakování, ale každý si z toho něco nového odnesl. Ani jsme si to pořádně nestihli zopakovat a už přišly vlčata se Sokem a byl konec klidu, tak jsme si zahráli hry, abychom se lépe poznali s vlčaty, protože většinu z nich jsme moc neznali. Po hrách už nás čekal oběd, po kterém se jen zaprášilo a konečně i trocha klidu. Tedy jak pro koho. Se skauty jsme museli pouklízet v kuchyni, protože to tam vypadalo jak po výbuchu atomové bomby. Jen tak tak jsme to stihli pouklízet a přišel čas na etapu, kde se proti sobě utkali křížácké a husitské vojska za pomoci vozové hradby. Tak a nastal čas už jen na oddílové mistrovství v historii skautingu a čas poklízet pořádně chatu. Uteklo to rychle, ani jsme si nestihli chaty pořádně užít a už jsme zase byli na cestě na autobus. 

Zapsal Mourek 

Halloweenská výprava skautek

Sešli jsme se na autobusovém nádraží v Kyjově, natěšení jsme přijeli do Ježova na klubovnu. Mezi prvníma aktivitama, která nás čekala, byla etapa, která fungovala trošku na principu vlaječkované jen s tím rozdílem, že holky nehledaly vlajku ale rovnou celý poklad. Potom holky měly za úkol uvařit co nejlepší bramborový guláš. V tomto napínavém souboji se utkaly pandy proti lasičkám. Guláše byly oba výborné a roverky se postaraly o to, aby se ho snědlo co nejvíce. Nakonec ale vyhrály Pandy. Po takové šmakuládě jsme si vyrobili nádherné lucerničky z přírodních materiálů, ze kterých jenom oči přecházely. Potom holky dostaly za úkol jako oddílové mistrovství stopování zvířat. Nevím, co se jim tam stalo, ale vrátili se s míněním, že traktor je zvíře, které je schopné rozmnožování. Pak následovaly programy jako hra Nálady, Uzlíkův etický program a večeře. A pak už konečně přišla ta chvíle, na kterou jsme všichni čekali, a to kostýmová párty. Holky se na tuhle nezapomenutelnou show připravovaly opravdu pečlivě (až teda na Lemura s Galy ty sháněly kostým 3 minuty předtím než show začala). Nastal čas, show začala, každý přišel na přehlídku s nějakou originální písničkou a hlavně dokonalým kostýmem. Potom jsme to rozjeli ve velkém, zpívali jsme a tančili. Pak jsme vyhlásily vítěze soutěží. Potom jsem pro holky měli nachystané hry, jako byly třeba Ponyexpress a Stop. U hry stop holky ukázaly, že umí předvést, jak moc jsou kreativní a vymýšlely scénky, které by normálního člověka nenapadly. Pak už proběhla jenom noční hra po Ježově. Poté co jsme se všichni vrátili do klubovny, holky po náročném dni usnuly jako miminka. Ráno nás čekal jenom úklid a když zbyl čas, tak jsme si ještě zahrály ještě Městečko Palermo. Myslím si, že jsme všichni přijeli domů naplnění zážitky.

Kýta

Výprava vlčat a světlušek na Babí lom 29.9.2024

V neděli 29.9.2024 jsme se s vlčaty a světluškami vydali na první letošní výpravu. Počasí nám přálo a naštěstí nás nepotkal déšť. Výpravu jsme nazvali ,,Po stopách husitů", protože letošní roční etapovka bude založena na tomto tématu. V půl deváté ráno jsme vyrazili autobusem z Kyjova do Želetic, kde jsme se napojili na zelenou turistickou stezku. Po cca kilometru chůze do kopce, byl před námi les. Tady jsme si zahráli první hru na upíry a následovně už na nás čekala první zastávka s příběhem. Zde děti oslovila kněžna, které husité při obléhání tvrze unesli dceru. Požádala je o sledování husitů a záchranu dcery a zároveň je varovala před vlky. Po chvíli naše poutníky napadli vlci a následovala další hra. Další překážkou v naší cestě byla bažina, kterou musely děti zdolat přelezením po laně. Po chvíli odpočinku a malé svačince následoval první boj s husity, kde se dětem podařilo získat zajatce, který nám prozradil, kam se husité s dcerou kněžny vypravili. A tak jsme se vypravili dle zajatcových instrukcí. V průběhu dalšího putování nás navštívil posel kněžny s dopisem, kde stálo, že nám posílá posily, ale nemáme čekat a značit cestu. Proto děti hledaly různé klacíky a z nich na cestu stavěly šipky ve směru, kterým jsme se ubírali. Zastavili jsme se také na mohylovém pohřebišti, kde jsme hledali lesní skřítky. Další napadení husity jsme ustáli a následovalo ošetření utržených poranění – zde děti mohly využít znalosti ze zdravovědy. Dorazili jsme do svého cíle, ale husté nám bohužel utekli. Pod vysílačem se rozprostírala louka, kde jsme si všichni rozložili ležení a dobrých 15 minut se vyhřívali na slunci. Čekal nás poslední úkol a to - uvařit léčivý lektvar z jedlých rostlin. Proto děti sbíraly vše možné, co se dá použít. Měli jsme tu čest, že se s námi na výpravu vydala maminka Zuzka Veverková, která je odborníkem přes stromy a rostliny a byla ochotná dětem udělat malou přednášku o každé rostlince, či plodině, kterou přinesli. Nakonec si děti sami uvařily z jedlých plodin lektvar na zotavenou, který následně i  ochutnaly. Teď už nás čekala jen cesta k autobusu, abychom se dostali zpět do Kyjova. Dle vedoucích se celá výprava nesla v příjemné pohodě a budeme se těšit na další.

LURPS

Tuto akci jsme připravili pro rovery z našeho kmene, ze Slavkova a ze Křtin o víkendu 18. - 20. 10. 2024. Byla na motivy speciální vojenské jednotky působící ve válce ve Vietnamu v týlu nepřítele. V pátek večer jsem se už chystal k odjezdu na akci, když mě volali roveři ze Křtin, že jim kvůli zpožděnému vlaku ujel autobus. Tak jsem pro ně ještě zajel do Kyjova autem. Nakonec jsme se sešli na tábořišti ve Vřesovicích počtu 20 roverů a roverek. Po úvodním nástupu a sdělení nezbytných informací se někteří účastníci pustili do stavby stanů, jiní připravovali oheň k večernímu programu. Kitty s Žížalou si připravily k ohni seznamovací hry a tak nebyla o zábavu ten večer nouze. V sobotu byl budíček v 7.30 a měli jsme naspěch. Celodenní terénní hra byla závislá na časových rozpisech a tak nebyl čas otálet. Sbalení si potřebných věcí, snídaně, vysvětlení pravidel, na to vše byla jen hodina a v 8.30 jsme už vyráželi do terénu. Hra spočívala v tom, že tři skupiny plnily zadané úkoly (označovaly kolíkama stanoviště) a navíc proti sobě bojovaly. Ve hře jsem představoval agenta, kterého skupiny mohly zajmout a získat tak více bodů. A tak jsem se musel snažit pohybovat nepozorovaně a skupinám se vyhýbat, k čemuž mě dobře posloužil dalekohled. I tak mě celkem třikrát zajali. V 18.30 jsme se opět sešli na tábořišti, kde už na nás čekala Lemur. Všichni se vrátili v pořádku, až na jednu lehce odranou ruku k čemuž došlo v zápalu boje. Následovala večeře, bramborový guláš, který pro nás uvařila Magi. Poté jsme se opět sešli u ohně, kde se vyhodnotila se celodenní hra. Pak se vedení programu ujala Lemur, která si připravila několik společenských her. Mnozí byli po celodenním pochodování unavení a tak postupně odpadávali. V neděli ráno jsme vstávali pozdě a tak už se další připravené aktivity nestihly. Sbalili jsme se, uklidili tábořiště a rozloučili. Musím nakonec dodat, že to byla velmi podařená akce.

Fantastická olympiáda

V pátek 7.6.2024 vyrazili děcka z autobusáku v Kyjově do Ratíškovic. Já jela autem, protože jsem samozřejmě nestíhala autobus. Kolem sedmé večer jsme se všichni sešli u klubovny, tak jsme mohli zahájit výpravu nástupem. Všechny družiny zdatně předvedly své pokřiky, řekli jsme si něco k zabydlování a vrhli se na program. První byly seznamovačky s Oxidem. Po nich jsme si dali věčeři a pak jsme hráli hru, která nese název Velká rajčatová bitva. Aspoň jsme se mohli pěkně vyběhat a vyřádit před spaním. Ještě jsme měli se skautama nějaký etický program a světlušky s vlčata hry a pak už jsme šli opravdu spát. V sobotu menší děti vstávaly už hodinu a půl před budíčkem, a tak sružinka cp chystala snídani mírně nestíhala. Každopádně po rozcvičce jsme si pochutnali na rohlíku s nutellou. Hned první program dne byla Fantastická olympiáda. Ta spočívala v tom, že každý musel projít dvaceti stanovišti se zajímavou sportovní disciplínou např. vypít vodu nohama vzhůru, sníst sušenku bez pomocí rukou, udržet se zavěšený na stromě co nejdéle atd. Hned po olympiádě skauti skautky a roveři měli palačinkiádu. Museli připravit a naservírovat co nejlepší palačinku. Uvařili samozřejmě také pro vlčata a světlušky, protože ti mezitím hráli hru šnek. Odpoledne sk+sk hráli bojovku s Mourkem a vlčušky měli tombolu. Potom se hráli hry. Vlčušky hráli hry se Sokem a Kájou a pro skauty a rovery si připravila Číslo s Galy hru na podporu rivality a soutěživosti. Musím říct, že se na to dívalo hezky a dlouho sem se tak nesmála. Pak jsem sebrala pár lidí a chystali jsme večeři. Večer jsme rozdělali oheň a u něj jsme zpívali, vyhlásili jsme výherce olympiády a družinky si přichystali scénky jako parodie na vedoucí a bylo to boží. Po tom, co šly děti spát, roveři si rozjeli ještě diskuzi a vedli ji až do noci. V neděli po snídani jsme hráli městečko Palermo a potom jsme už jen uklidili a jeli domů

Galy

Jarní puťák skautů

V sobotu 25.5 jsme se i za nepříznivého počasí sešli v Kyjově na autobusovém nádraží. Tam se zahájila celodenní etapová hra, poté jsme se přesunuli do parku kde jsme trochu zmokli, ale to nás neodradilo od toho, aby jsme dali batohy na záda a vydali se do Vřesovic pěšky. Po cestě jsme hráli hry, vnímali přírodu všemi našimi smysly a statečně pochodovali i v blátě. Asi v půlce cesty, když jsme přišli na Kameňáckou zastávku autobusu, nás zastihly dokonce i kroupy. Všichni jsme se párkrát sklouzli na blátě, ale i přes řádně špinavé oblečení a trochu bolavé zadky jsme stále s veselou náladou pokračovali dále v naší cestě do Vřesovic. Ve Vřesovicích jsme si jen stihli sednout a v tu ránu začal nejsilnější déšť za tento den. A kde se vzal tu se vzal zrovna v tu chvíli se k nám ještě připojil Prďoch. Po krátkém odpočinku jsme se vrhli na vaření večeře, která se "skoro" všem povedla na jedničku, potom už jsme jen zahráli pár her, trošku jsme zapojili i hlavu aby jí to nebylo líto a šli jsme spát. Ráno jsme se vzbudili do slunečného rána, dali jsme si na snídani chleba s moc dobrou jahodovou marmeládou, pouklízeli po sobě, zhodnotili akci a spěchali na autobus.

zapsal Mourek

Oddílové kolo závodu vlčat a světlušek 13. 4.

Akce začala pro skauty a skautky už v pátek příjezdem do Dubňan. Ubytovali se v komunitním centru. Z počátku akce tam s nimi byl jen Mravenec, který s účastníky zahrál pár her. Po příjezdu Galy proběhla etapa – bojovka s meči. Večer byl oheň s opékáním špekáčků a zpíváním při kytaře. V sobotu ráno se všichni vydali do klubovny a setkali se tam s Oldou. Ten rozdělil mezi družiny stanoviště a pak se společně vydali na trasu. Olda na určených stanovištích zanechával jednotlivé družiny. Ty, které byly blízko klubovny, se musely obrnit trpělivostí, neboť do příchodu první závodící družiny mohly uběhnout i tři hodiny. Postupně tak, směrem k Šardicím, zanechal Olda všechny skautské družiny. Sraz měly vlčata a světlušky v sobotu u klubovny v Šardicích. Závodily celkem čtyři skupiny. Po 10 hodině vyrážela na trasu první družina. Nejzajímavějším úkolem na trase bylo pozorování ptactva dalekohledy z ptačí pozorovatelny. Než se všechny družiny dostaly přes stanoviště do klubovny v Dubňanech, bylo 17 hodin. U klubovny ještě měly poslední úkol: Připravit pomazánku. Stihlo se to na poslední chvíli. Skauti a skautky se postupně trousili ze stanovišť, a někteří nedokázali trefit zpět (Panda a Špaček) a Olda pro ně musel jet do Jarohněvic autem. Pak už všichni spěšně odcházeli na autobus, čímž akce byla ukončena.

Lost history 23. března

Letošní závod se uskutečnil na trase Bohuslavice – Zavadilka, přičemž skautky měly zajištěno přespání na chatě PHB u Včelky, skauti zase na Plchárně. Roveři již tradičně obsadili stanoviště. Účast byla slabá, dvě družiny skautek a dvě družiny skautů. Sraz byl v Kyjově na vlakovém nádraží, ovšem, někteří se přidali až v Bohuslavicích. Trasa nekopírovala turistickou značku, ale družiny postupovaly podle mapy, ve které měly vyznačeny stanoviště. Z Bohuslavic chvíli šlapaly po zelené do kopce a pak pokračovaly po hřebenu Lenivé hory. Na prvním stanovišti nad Bohuslavicema byla Galy se úkolem "vyhledávání informací". Protože i roverů bylo málo, musela se Galy po projítí všech družin vrátit do Bohuslavic k autu a přejet na Zavadilku, kde měla stanoviště "první pomoc při autonehodě". Trasu jsme museli občas vyznačit šipkama v obavě, že by některé družiny nezvládly jít podle mapy. Ze Zavadilky se kluci odpojili od trasy a zamířili na Plchárnu, kde měli poslední úkol: Vaření brgulu v kotlíku. Holky měly vaření na chatě PHB. Dopoledne bylo krásně teplo, svítilo sluníčko. Pak se dost rychle zatáhlo a přihnal déšť a někteří pěkně zmokli. Taky se ochladilo. Na chaty všichni přišli s mokrýma a zablácenýma botama. Naštěstí se dalo v chatách zatopit, tak jsme se zahřáli. Brgul vyšel časově tak akorát na večeři a po ní už byl jen zábavný program v chatě. Mezitím se vyhodnotil závod. Za skautky vyhrály závod Pandy, za skauty Sekáči. V neděli ráno jsme už jen pouklízeli a vyrazili do Čeložnic na autobus.

Výprava skautek do Polešovic

V pátek 23.2 jsme přijeli do klubovny v Polešovicích. Celkem se nás sešlo patnáct a výpravu organizovala Galy společně s rovery pro skautky. Náš program začal tím, že jsme si zahrály seznamovací a stmelovací hry, jako třeba Bang, Deku atd... Potom následoval odpočinek společně s večeří, na večeři měl každý to, co si přivezl z domu. My jsme volnou chvíli využili tím, že jsme Siréně s jejím svolením malovaly na obličej barevnými fixy. I přesto že to Siréně moc slušelo, šla si to z obličeje umýt. Pak už byla jenom hygiena a poté jsme se všichni uložili do spacáků a spaly jsme až do rána. Ráno se Galy se Špičkou vydali do obchodu na návsi. Sovičky potom, co se vyhrabali z pelechu, šli vařit snídani. My ostatní jsme měly rozcvičku. Po rozcvičce jsme se všichni do syta najedli lahodné ovesné kaše s ovocem a ořechy. Potom skautky hrály strategickou hru na plácku za klubovnou. Hru vyhrála Panda. Pak družina Lasiček vařila špagety na oběd. Zbylé družiny zatím pospolu hráli deskové hry. Po odpoledním klidu jsme museli jít na etapu. Chodili jsme po městysu s mapou v ruce s cílem najít a vyluštit co nejvíc šifer. Nejrychlejší byly Lasičky. Po příchodu na klubovnu nás čekalo milé překvapení. Zjistili jsme, že se za náma přijel podívat Olda s Magi a Lízou. Po jejich odchodu jsme dělali obřad obejmutí. Potom družinky, co nedělali oběd, dělali večeři. Na večeři byly topinky. Po večeři jsme uklidily klubovnu, pustili jsme si film Barbie a poté šli spát. Ráno jsme měli kuličky s mlékem, sbalily jsme si věci a jely jsme domů.

Kitty

Výprava skautek do aquaparku

V sobotu 13.1 jsme se sešli na vlakovém nádraží v Kyjově. Sešlo se nás jenom devět. Cesta byla dlouhá, ale když jsme se bavili tak uběhla jako voda. V Olomouci jsme vystoupili a vydali jsme se do klubovny. Po cestě jsme se zastavili ještě v Kauflandu nakoupit večeři a snídani. Po příchodu jsme dostali stručné instrukce například, že podlaha barví žlutě. Prohlédli jsme si klubovnu a obědvali jsme. Také tam proběhla hra, při které jsme hádali různé data a osobnosti. Okolo druhé hodiny jsme se vydali do centra Olomouce. Tam jsme měli etapu, kterou vyhrály Pandy spojené s Žirafkami. Viděli jsme tam památky a velké ruské kolo. Na hodinku jsme dostaly rozchod v Šantovce a hned pak jsme jeli tramvají zpět do klubovny. V klubovně jsme rychle popadli batůžky a rychle jsme šli zpět na tramvaj. V půl sedmé jsme dorazili do aquaparku, kde jsme si to všichni moc užili. Hned jak jsme přijeli na klubovnu, tak já(Mydlinka) a Špička jsme začali vařit na večeři krupici. Po večeři proběhly stmelovací hry a pak se šlo na kutě. Po probuzení byla snídaně a úklid klubovny. S úklidem jsme skončili trochu později. Vyrazili jsme na cestu a vedla nás Siréna na vlak. Sice nám vlak ujel, ale naštěstí nám jel další jen o půl hodiny později. Ve vlaku pak proběhla jenom zpětná vazba a výpravu jsme si moc užili!

Mydlinka

Skautská kavárna

V neděli 10. prosince proběhl druhý ročník dobročinné skautské kavárny, jejichž výtěžek byl věnován psímu útulku "Jménem psa". Letos jsme pro pořádání kavárny vybrali zadní sál Kyjovského pivovaru. Akci předcházela dlouhá příprava. Magi začala chystat výrobky k prodeji už v září a týden před ní jsme se nezastavili. Jako loni se na pořádání podílelo muzeum Kyjov a majitel pivovaru nás podpořil tím, že nám poskytl prostor zdarma.

Ve 13 hodin se začali postupně scházet první hosté. Nejvíce lidí přišlo na živou hudbu v podání Romero band, která zahrála také zdarma. Účast byla hojná a měli jsme radost, že jsme se potkali s kamarády
a známími. Pro děti byly připraveny vánoční dílničky, deskové hry a šifrovací hra po parku. Celkem přišlo pomáhat s organizací 16 roverů a vedoucích.

Vánoční besídka

V sobotu 2. prosince jsme se sešli v Kelčanech na obecním úřadě. V patře, nad úřadem, je sál, který nám byl k dispozici. Sraz byl v 10 hodin a přijelo na 70 účastníků. Soko připravil srandahry, po nichž byla etapová hra. Skupiny podle mapy obcházely stanoviště a plnily úkoly. Jenže byla zima, foukal vítr a do toho padal sníh. Museli jsme etapu upravit, aby netrvala tak dlouho. Po dvou hodinách už byli všichni promrzlí a byli rádi, že jsou zpátky v teple. Kája mezitím připravila dílničky, tedy asi 6 stanovišť pro vlčata a světlušky a Siréna zase věštírnu pro skauty a skautky. Když si účastníci svoje prošli, chtěli si vyzkoušet i od toho druhého, světlušky věštírnu a skautky dílničky. Protože už jsme byli v časovém skluzu, jednu aktivitu jsme vynechali a šli rovnou na oddílové mistrovství v poznávání živočichů. Už se začalo stmívat, když jsme vyrazili ke stromečku. Vlčata a světlušky do Chratí ke třem lipám, skauti a skautky za statek k topolu. Po zazpívání několika koled a výměně dárků jsme se vrátili zpět a akci ukončili oddílovým pokřikem.

LARP skautů a skautek

Larp, tedy hry na hrdiny, připravili pro skauty a skauty mladší roveři. Akce proběhla 10. – 12. Listopadu v Dubňanech a zúčastnilo se jej 20 skautů a skautek a 10 roverů. V tomto počtu jsme se sotva vlezli do klubovny. Někteří se však nechtěli mačkat a tak spali venku.

Sraz byl v 19 hodin v klubovně a roverská družina Sovičky zorganizovala stmelovací hry. Ostatní roveři připravovali úvodní scénku o příběhu o nemocném králi, který posílá své rytíře do nepřátelského území pro živou vodu, která jako jedniná jej může vyléčit. Po scénce vyrazily všechny družiny současně do lesa na etapu. V lese se dověděli, že musí po družinách zpět do klubovny, ale jinou cestou. Po cestě je ale mohou přepadnout nepřátelé.

Když se všichni vrátili do klubovny, začali se chystat ke spánku. Bylo to dost náročné, aby se 30 lidí poskládalo do obou malých kluboven. Před večerkou bylo ještě pár her.

Budíček a rozcvičku si vzal na starosti Mourek. Účastníky prohnal až k rybníku. Na snídani byly rohlíky
s máslem a šunkou.

Dopoledne proběhly dvě etapy, byly to šermovačky s meči. Oběd si družiny vařily samy, nejdříve však musely podle azimutů najít suroviny a z těch si uvařily těstovinový salát. Odpoledne byly další dvě etapy
a oddílové mistrovství v uzlování. To vyhráli Křižáci a Sovičky. Na večeři byl pudink, vaření se však docela protáhlo, protože se vařil postupně. Večerní etapa proběhla opět v lese a to formou hry "Slunovrazi". Před večerkou vytáhl Směch kytaru a zazpívali jsme si.

V neděli dopoledne se uskutečnila závěrečná etapa. Po ní už nastal čas úklidu a balení se.

Dušičková výprava 5. Oddílu do Střílek

Dne 4. listopadu 2023 byla do Střílek uspořádána Dušičková výprava chlapců z družinek v Kyjově, Šardic
a Dubňan. Chlapci, rádcové i vedoucí prožili ve Střílkách moc hezký víkend. Po zahájení a družinových pokřicích, proběhlo dopoledne na plácku u školy, kde se hrály stmelovací hry a v zámeckém parku se četli střílecké pověsti v následném hledání potřebných indicií. Stihla se i "honičková" hra, než jsme se odebrali do klubovny na obědovou pauzu a slavnostně se oblékli do krojů, abychom včas přišli na zahájení výstavy Po stopách času v KD Střílky. Tímto děkujeme pořadatelům za milé přijetí a pohoštění. S další svačinovou pauzou se dělali stezky a následně jsme hráli pohybové hry "u vysílače". Se setměním jsme se vydali na Větřák k ohništi opékat špízy. Od hřejivého ohně byly děti postupně vyslány na noční stezku odvahy.
V pozdějších nočních hodinách jsme se zastavili i na barokním hřbitově a zapálili svíce za naše blízké
a dokončili tak celodenní etapovou legendu o barokním hřbitově. Po té jsme se vrátili do skautské klubovny na Hlavní ulici č. 12, kde si chlapci uvařili pudink na dukátové buchtičky a hrály se deskové hry. Přespávalo se tamtéž a vstávalo brzo, jak už to u skautů chodí. Ještě před odjezdem do Kyjova proběhlo mistrovství ve vázaní uzlů, kde se vítězem stal Matěj Borko ze Střílek. Tato výprava se setkala s velikým úspěchem
a vytvořila přívětivé vyhlídky k dalším výpravám do Střílek.

Panu starostovi Ganjuškinovi moc děkujeme za podporu a pomoc při řešení organizačních záležitostí.

Zapsala Kája – Karolína Plesníková

Halloweenská párty světlušek 4. – 5. 11.

Původně měla proběhnout v Miloticích, ale protože tam byly zrovna hody, narychlo jsme ji přesunuli do Dubňan. Ještě v pátek celý den pršelo a tak byly trochu obavy o sobotní počasí, ale předpověd byla příznivá
a naštěstí vyšla. V sobotu krásně svítilo sluníčko, i když bylo už chladněji než v předchozích dnech. Sraz byl v Dubňanech u klubovny. Celkem přijelo 19 světlušek, 2 vedoucí a 3 rádci. Žížala zorganizovala několik seznamovacích her a pak se učily holky uzlovat, aby natrénovaly na oddílové mistrovství. Oběd měl každý vlastní. Poté měla s holkama hru Paleta a po i Mourek. Následovala vyřezávání strašidel z dýní. Protože dýní nebylo dost, rozdělily se světlušky do dvojic či trojic. Hotové dýně si vystavily u klubovny. Následovala etapová hra o poklad zbojníka Ilčíka. Po přečtení příběhu dostaly holky šifru k vyluštění, ta je odvedla ke skrýši další šifry. Postupně došly až ke skrýši s pokladem, který ovšem střežili loupežníci. Po krátké přestřelce papírovýmikoulemi, si každá družina našla svůj poklad – bombóny. Po nalezení pokladu se vrátily holky do klubovny a pustili se do přípravy bramborového guláše. Světlušky se pocvičily ve škrábání brambor a jejich krájení. Guláš vařily po družinách a všem se docela povedl. Po večeři následoval obřad připomenutí slibu. Světlušky šly po dvou do lesa po světýlkách, kde na ně čekaly postavy dobra a zla. Když se z lesa všichni vrátili, začaly se chystat na halloweenskou párty. Holky se oblékly do kostýmů a párty začala diskotékou, po ní se vyhodnotily kostýmy. Vítězkám byly předány diplomy a šlo se spát.

Ráno po budíčku baly rozcvička a po snídani plnění stezek, oddílové mistrovství v uzlování a ve zbytku času se holky balily a uklízeli.

Přijímací výprava 4. A 7. Oddílu

Akce započala v sobotu 21. 10. na autobusovém nádraží v Kyjově. Skauti měli sraz v 8 hodin a odjeli autobusem do Osvětiman, skautky se sešly v 9 hodin a odjely do Lovčic. Oba oddíly pak vyrazily pěšky směr Plchárna, kde se měly odpoledne sejít. Skautky se z Lovčic vydaly po modré značce. Na místě zvaném Vlčí jáma si daly odpočinek a zahrály si hru. Pak pokračovaly po modré. U vlakové zastávky byla další pauza
s další hrou. Modrá pak holky zavedla přes Jestřabice až ke skalnímu útvaru Kalíšek. Poté putovaly chvíli po červené značce a pak po naučné stezce směr Čeložnice. U Včelína proběhlo oddílové mistrovství v orientaci, které vyhrály Pandy. K Plchárně už to nebylo daleko a holky měly ještě etapu – proplížit se na Plchárnu skrz stráže. Do cíle dorazily po 17 hodině. Kluci už na Plchárně byli a vařili večeři - těstoviny. Každá družina vyfasovala plynový vařič a vařila samostatně. Holky se k nim jen přidaly. Po večeři si nováčci kreslili placky
a ostatní jim připravovali zkoušku odvahy. Na tu se pak vydali po 20 hodině. Nováčci po dvojicích chodili po svíčkách značené cestě a plnili úkoly.
V nedělu ráno proběhla po rozcvičce slavnostní snídaně s výběrem patronů. Všichni byli ve skautských krojích a každý skaut/skautka si vybrala někoho ze starších, aby mu během roku pomáhal s plněním stezky. Následovala drobná brigáda. Olda ořezal živý plot a skauti a skautky odnášeli vyřezané větve. Před ukončením ještě proběhlo plnění stezek a zpětná vazba. Pak už všichni spěchali na autobus do Čeložnic.

Přijímací výprava světlušek 14. 10. 2023

Sraz jsme měli na autobusáku v Kyjově v 8:30, kde nás bylo cca 20. Odsud jsme jeli do Mistřína, kde nás čeká Žerik spolu s ostatními holkami. Odložili jsme si věci a zahájili výpravu pokřikem. Poté jsme se přemístili na louku, kde jsme hráli seznamovací hry. Žerik holkám mezitím nachystala pracovní listy, aby jsme si mohli procvičit zdravovědu. Jakmile si to procvičili našli na zemi stopy "krve" a vydali se za nimi. Došli až k okraji lesa, kde naši "předci" uctívali různé Bohy, jakmile odešli zanechali po sobě dopis, kde bylo napsáno, že se tomuhle místu dříve říkalo "Svaté boří" odtud odvozeno Svatobořice a, že máme jít zpět ke klubovně.
U klubovny nás čekal boj, jelikož "pohané" uvěznili vězně. Úkol zněl tedy jasně porazit "pohany" a najít
a ošetřit vězňovo zranění. Když mu ošetřili všechny rány vězeň jim řekl, kde je ukrytá taška s jídlem. Tašku našli a šli vařit. Než se nám vařili těstoviny, hráli jsme různé hry. Na oběd jsme tady měli těstoviny
s kečupem a sýrem nebo s grankem. Po umytí nádobí jsme vyrazili opět ven. Holky, které chodí prvním rokem do skautu zdobily lucerničky a ostatní se vydali hledat místo na večerní přijímací rituál. Jakmile se holky vrátili a my měli ozdobeno, přesunuli jsme se k ohni, kde nám Žerik hrála na kytaru a my zpívali
a hráli hry. Později světlušky, které už do skautu chodí více jak rok, připravili novým holkám stezku, které si mezitím jim Kája četla příběh o přijetí do světlušek. Chodili asi po minutě buď po dvojicích nebo po jednom. Když každá nová světluška došla na konec stezky slyšela písničku, odevzdala stužku s jejím jménem
a zařadila se mezi ostatní. Až jsme tam byli všichni zazpívali jsme večerku a šli zpátky ke klubovně. Tam jsme se pouze sbalili, rozloučili se a šli na autobus.
Zapsala Žížala

Výlet na Smraďavku

Vlčata a světlušky měly první výlet v tomto školním roce na Smraďavku. Mohly se zúčastnit i rodiče. Sraz byl určen na devátou hodinu přímo na Smraďavce. Doprava byla individuální, takže všichni přijeli auty. Naštěstí bylo na Smraďavce dost míst na parkování. Počasí se však nebylo ideální, chvílemi poprchalo. Naštěstí to netrvalo dlouho a pak už bylo jen pod mrakem a teplo. Od Smraďavky jsme vyrazili po žluté na naše tábořiště "U Zabitého". Tam u pomníčku proběhla úvodní scénka do etapové hry "Po stopách mordu". Děti v etapovce měly vypátrat, kdo propíchl buchlovského pána. Pokračovali jsme po zelené značce do bývalého lomu zvaného Zbojník. Tam jsme rozdělali oheň a opekli si špekáčky. Během cesty sehráli vedoucí další scénky a ke každé scénce byl pro děti zábavný úkol, do kterých se zapojovali i rodiče. Od Zbojníka jsme se vydali na Karlovu skálu a Rozštípenou skálu. Odtud jsme se vydali kousek zpět a pak lesem k ranči. Tam proběhla poslední scénka a děti hádaly, kdo z podezřelých, kteří vystupovali ve scénkách, byl vrahem. Od ranče jsme se vrátili na Smraďavku a ukončili výlet. Celkem se zúčastnilo asi 25 dětí a 20 dospělých.Celkově se výlet velmi podařil, i když zpočátku nám počasí nepřálo.

Commandos

Ve čtvrtek 28. Září, tedy ve státní svátek, jsme vyrazili autobusem do Vřesovic. Letos byla rekordní účast. Celkem 35 skautů a skautek se rozdělilo do tří týmů a po vysvětlení pravidel vyrazily skupiny na plnění bojových úkolů. Po modré značce samostatně pochodovaly skupiny na Koryčanskou kapli. Dále pak přes Koryčanský chodník k Zavadilce, i když Zavadilka nebyla na trase. Někteří si totiž vzali málo pití, a tak jsme to museli vzít přes studánku. Od Zavadilky jsme pokračovali "OZ", tedy Oldovou zkratkou na hřeben. Jako skoro vždy, zase těžko průchodným terénem. Pak jsme pokračovali po hřebeni ke Kameňáku. U Josefínského dvoru proběhla závěrečná bojovka. Poté jsme už spěchali na Kameňák na autobus. Špička se svou skupinou však vyrazily špatným směrem a na Kameňák doběhli uřícení na poslední chvíli. Ve hře zvítězila Špiččina skupina.

Obnova SRKu

Na střediskovém sněmu Šmudla prosadil, že SRK bude obnoven rovery z Podchřibáků. Sám zůstane vůdcem kmene. V pátek 15. Září se sešlo 15 roverů večer u Oldy doma v Labutech, aby ve vinném sklípku proběhl přijímací ceremoniál do SRKu. Ten je tajný, tak jej zde popisovat nebudu. Po ceremoniálu jsme vyrazili pěšky sněr Plchárna. Bylo po desáté večer, takže byla tma a šli jsme přes pole k družstevní asfaltce. Bylo teplo
a hvězdy svítily na cestu. Po cestě byli účastníci rozděleni na skupinky, ve kterých si měli roveři povídat o tom, co jim skautig dal a co vzal. Za Josefínským dvorem byla další zastávka. Každý rover dostal seznam otázek k zamyšlení a měli na otázky odpovědět. Poslední zastávka byla na Kameňáku, kde si zahráli dvě hry. Na Plchárnu dorazili po půlnoci a uložili se ke spánku.

Ráno po budíčku zorganizovala Galy rozcvičku. Následovala snídaně a několik tembuildingových aktivit. Poté byli účastníci seznámeni s roverskou stezkou a každý z nich si vybral nějaký stupeň, který se mu líbil. Před obědem měla Číslo hru "Hrníčkárna", kdy každý mohl každému položit určitou otázku. Po obědě si zahráli míčovou hru "Na středověk".

Po hře jme si ujasnili podobu roverských družin a pravidla celoroční soutěže mezi nimi. Mezitím připravila Galy další hru "Přísloví vědecká" . Dost se povedla. Abychom naplnili i roverské heslo, pustili jsme se do úklidu chaty. Ten jsme už ale nestihli dokončit, protože už museli spěchat do Čeložnic na autobus.

Zahajovačka

V sobotu 9. září v deset hodin dopoledne bylo krásné počasí. Po týdnu dešťů a chladu jsme si konečně mohli dát zas sukně a kraťasy a u krojové košule vytáhnout rukávy. Takto nachystaní jsme stáli u kyjovské klubovny a čekali na rozkazy. Jakmile každý z nás dostal svůj úkol. Vzali jsme si potřebné pomůcky a vydali se do parku. Tam totiž v 11 hodin začínala každoroční akce Zažít Kyjov jinak. My jsme klasicky zabrali zas čtvrtinu parku s našema stanovištěma. Bylo jich celkem deset a každé dítě, které se za náma vydalo, si je mohlo všechny projít. Jakmile se děti dostali nakonec, mohly si za získané mince koupit vstup na lanovou lávku, vyrobit korálek nebo koupit bonbonek. Po pár hodinách v parku už to byla celkem otrava, ale to zlepšila návštěva starosty, který nám přinesl svůj guláš. Já ho teda nejedla, ale holky říkaly, že byl dobrý.
V pět jsme to začali všechno uklízet a pomalu se přesouvali do klubovny. Od šesti jsme měli výroční oheň pro připomenutí vzniku oddílu, prokládaný zpěvem a hrou na kytaru. Od osmi jsme my holky měly Barbie party, kde jsme hrály hry a tancovaly a hlavně jsme tam měly spooustu dobrot. No a navíc, všechno bylo růžové! Tak jak to v barbie světě bývá. Po naší party jsme se ještě dívali s klukama na videa a fotky z táborů. No a po desáté jsme šli spát. V sobotu ráno jsme si s vedoucíma přivstali, protože jsme vařili lívance s lesním ovocem (samozřejmě vše bylo v růžové). Po snídani jsme zahájili kompletní úklid klubovny, protože co si budem, po tak náročné party, tam byl pěkný bordel. Po úklidu přišel zvrat. Barbie prošla portálem do reálného světa. Ten se však rozpadl a už není cesty zpět. Ale tento svět už není tak růžový jako byl ten včera večer. Barbie si musí vydělat peníze na jídlo a bydlení a tak se Barbie přidá k místní poště. A takto začal příběh naší celoroční etapovky. Zahráli jsme hru, kde děcka doručovali obálky. Hra se protáhla, tak jsme vynechali tentokrát ukončovací nástup a postupně se rozešli domů. Tak se vidíme příště na další Barbie jízdě! Galy 

Velký tábor na říčce Líčná u Zlaté Olešnice (u Žacléře) 20.7. – 5. 8. 2023

První den (ve čtvrtek) jsme se všichni sešli v 7 hodin na vlakovém nádraží v Kyjově. Krabice s věcma jsme naložili Oldovi do vozíku a vydali se na dalekou cestu vlakem. Po čtyřech přestupech jsme vystoupili v České Skalici, tady asi 30 km od tábora. Batohy jsme odložili u penny a čekali na Oldu, než se dokodrcá autem. Mezitím jsme byli rozděleni do tří družin po sedmi členech. Jakmile Olda dorazil, dal nám jídlo, mapu a řekl, tedy spíše na mapě ukázal, kde je tábor a že do něj máme přijít v sobotu mezi 12 a 14 hodinou. Ještě nám předal hry, které si máme po cestě zahrát. Vydali jsme se po družinách na cestu a procházeli Babiččiným údolím. Nad ním, na kopci se od nás oddělila Natka, která se vydala za Směchovou družinou, která nás před chvílí minula. Tam byla její sesta a tak chtěla být s ní. U Červeného mostu jsme zjistili, že je zbořený a tak se brodilo. Tam nás dohnala Směchova družina, ale Natka s něma nebyla. Průšvih! Volali jsme tedy vedoucím
a ti nám řekli, že už se našla a čeká v Červené Hoře. Ani chvilku jsme neváhali a vydali se za ní. Trvalo nám to asi hodinu, než jsme tam došli a nelezli ji. Asi za 10 minut přijel Olda autem, naložil obě sestry a odvezl je k roverům, kteří jako čtvrtá skupina putovali samostatně. Jelikož už se blížil večer, už se nám nechtěli pokračovat dál. Utábořili jsme se kousek od Červené Lhoty. Další den jsme se vzbudili velmi brzo ráno
a vydali se asi na 20 kilometrovou cestu. Další noc jsme spali už nedaleko tábora. Další den jsme po cestě narazili na spoustu řopíků a tak jsme je i prozkoumali. Poslední bunkr byl obydlený. Koupil si jej nějaký pán a ten nám vyprávěl o odolnosti a historii řopíků a taky řekl, že se vyzbrojuje na válku. Byli jsme rádi, že jsme odešli. Za chvíli už byl tábor. Paleta se svou družinou už tady byla a Pilka se svou družinou přišla chvíli po nás. Z vozíku jsme si vyzvedli krabice s věcma a šli si vyhlédnout stan. Po ubytování následovalo sprchování a po družinách tvorba táborového řádu. Následovala večeře, nástup a zahajovací oheň. Byla už tma, když nás vedoucí nahnali na úvodní etapu, která se protáhla dlouho do noci. Byli jsme rádi, že jsme po ní mohli zalehnout do svých spacáků.

Další dny tábora už probíhaly normálně. Hrála se etapovka "Na východ od ráje", které jsme představovali pravěké lidi a bojovali proti dinosaurům, kteří jakože nevyhynuli.

Sedmý den pršelo, sice ne moc, ale přece jednou to byl slušný déšť. A od tohoto dne pršelo aspoň chvilku snad každý den. A bylo chladno. Během tábora jsme vyrazili na další dva výlety. Jeden pěšky, na nedalekou tvrz Stachelberk a druhý na Sněžku. V rámci tábornické prase si družiny stavěli malé pece na pečení. Bohužel, každodenní deště pece vždycky rozmočily. Dvanáctý den tábora přijel na návštěvu Macoun
a odpoledne za námi přišli táborníci z vedlejšího tábora a požádali nás o pomoc při sehrání scénky pro jejich děcka. V dohodnutý čas se ozval výstřel a naše děcka sehráli velkou paniku. Dost je to bavilo. Další den byl se sousedním táborem domluvený přepad. Nejdříve oni přepadali nás, pak další noc my je. Úkolem bylo sebrat co nejvíce zatlučených kolíků umístěných kolem stožáru. V této soutěži jsme zvítězili.

Tábor trval 17 dnů a většina účastníků na toto tábořiště nebude mít moc hezké vzpomínky. Po většinu tábora bylo chladno a často pršelo. Prostě Krkonoše.

Roveři na Dyji

V sobotu 17.6. už v 6.15 ráno jsme se se Slzou setkali na faře a naložili kánoe. V Kyjově přisedla Žížala s Kitty a vyrazili jsme na dvouhodinovou jízdu do Hodonic, kde jsme zanechali auto. Tam se k nám přidala Galy
a Siréna. Půl hodiny nám trvalo, než jsme se připravili na plavbu, a tak jsme odrazili až v 9.45. Dyje teče od Hodonic docela svižně a až do Hrádku se jedná o nejkrásnější splavný úsek řeky, plný meandrů s krásnou přírodou. Už po 40 minutách jsme připluli k jezu Krhovice. Nezdálo se nám dost vody ve skluzavce, tak jsme lodě přenesli. Za jezem byly menší peřeje a ostré zákruty. A právě jednu z těchto zatáček Siréna s Kitty nevybraly a cvakly se. Voda jim sahala po pás, ale kánoe byla plná vody a pití a balíček cukroví jim uplavaly. Kánoi musely dostat na mělčinu, kde jsme ji vyléli. Voda byla docela studená, tak byly holky rády, že se mraky na obloze rozestoupily a sluníčko začalo pěkně hřát. V polovině trasy jsme zastavili na krátkou přestávku a poobědvali. Do cíle, tedy do vodáckého kempu u Hrádku, jsme po 15 kilometrech, dorazili v půl druhé. Se Sirénou a Galy jsme se vydali do Hrádku na autobus, který nás odvezl zpět do Hodonic, mě k autu, holky na vlak. Slza s Žížalou a Kitty mezitím vyčistili lodě a hlídali je, než jsem se vrátil zpět s autem. Poté jsme naložili lodě a ujížděli k domovu.

Poslední oddílovka 2. a 5. oddílu

Proběhla v sobotu 10. Června 2023 na Plchárně. Tedy ta společná část, od 13 do 16.30 hodin. Oddíly se setkaly na chatě poté, co tam celé dopoledne putovaly. Každý oddíl z jiného místa. Světlušky jely v 8 ráno autobusem na Kameňák. Odtud šly na Zavadilku a pak po naučné stezce "Po hranici" na Plchárnu. Vlčata jela do Bohuslavic a odtud pak pěšky přes Čeložnice. Ještě se účastnila třetí skupina, tedy Kondoři z Koryčan, kteří měli zároveň přespání na trampské chatě nad Koryčanama a od chaty pak šli pěšky na Plchárnu. Po cestě měly oddíly plnit etapy do celoroční hry, ale některé to nestihly. Po 13 hodině už všichni byli na Plchárně. Protože cesta byla únavná, začali jsme tombolou, tedy nákupem různých předmětů za okejky. Samozřejmě po oddílech, tedy vlčata zvlášť a světlušky zvlášť. Následovala etapa "přenášení vody". Účastníci běhali s vodou v dlaních s nažili se co nejdříve naplnit své ešusy. Pak měla Jana připraveno oddílové mistrovství. Úkolem družin bylo vyrobit z různých ingrediencí pomazánku na chleba, mohli
k ochucení použít i bylinky rostoucí kolem chaty. Zvítězila pak ta družina, jejíž pomazánka byla podle vedoucích nejchutnější. Dobré však asi byly všechny, neboť co si děti upatlaly, to si i snědly. Pak Olda převyprávěl další část etapy, o tom, jak se na ranči pomocí lasa chytá dobytek. Účastníci si vyzkoušeli vrhat lasem. Když si všichni vyzkoušeli lasování, odvedl si je Papík a Žeryk do lesa a vysvětlili jim pravidla závěrečné etapy z naší celoroční hry. Jednalo se o bojovku "obrana ranče". Po bojovce už nastal čas akci ukončit oddílovým pokřikem a odebrat se na Kameňák na autobus.

Výprava 4. oddílu do Zlatých Hor

Na úvod je nutno uvést, že tato výprava byla negativně poznamenána nízkou účastí, tedy jen čtyřmi skautkami a třemi vedoucími. Bylo to způsobeno vyšší cenou akce a také i termínem - v červnu jsou školní výlety a ty taky něco stojí. Negativně se podepsala i vzdálenost, holky strávily v dopravních prostředcích téměř šest hodin. Vyrážely v 15 hodin z Moravského Písku a do městečka Zlaté Hory přijely v devět večer. Ubytování zajistila Siréna ve skautské klubovně. Klubovna byla super, bylo tam vše, co holky potřebovaly
a spalo se v podkroví na matracích. Já jsem jel s Magi a Lízou autem a ubytovali jsme se v penzionu
v blízkých Ondřejovicích. Pak jsme ještě večer zajeli navštívit holky a domluvit si sobotní výlet do okolí.
V sobotu ráno jsme se setkali u klubovny a vyrazili po naučné stezce na zříceninu Edelštejn a pak na poutní místo Maria Hilf. Tam byla pauza a někteří se posilnili klobásou z bufetu. Dalším cílem byla Poštovní štola. Nebylo to daleko a tak naše pozornost ohledně správnosti cesty poklesla. Než jsme si uvědomili, že jdeme špatně, zašli jsme si pěkný kus mimo. Protože byla prohlídka Poštovní štoly ve 14 hodin a čas se nám krátil, vzali jsme to, pro podobné situace obvyklou, "OZ" (Oldovou zkratkou). Nejdříve bylo nutné se brodit potokem, pak se prodírat pasekou s vysokou trávou a ostružiním, prostě fajn cesta. Naštěstí jsme ke štole přišli včas. Vyfasovali jsme každý nezbytné přilby, bez kterých bychom si ve štole jistě několikrát rozbili hlavu a pak nás již průvodce vedl do podzemí. Bylo to super, podzemí bylo protkáno mnoha chodbami, sály, všude voda, bylo tam i velké vodní kolo na pohánění čerpadla. Po hodině a půl jsme vylezli lehce prochladlí na denní světlo. Měl jsem v úmyslu ještě pokračovat na rozhlednu na Biskupské Kupě, ale ostatní byli razantně proti. Bylo to ještě dalších 9 km daleko a to se jim šlapat nechtělo. Údolím jsme se tedy pomalu vydali zpět do Zlatých Hor. Po návratu do klubovny si holky začaly připravovat večeři. Ráno se už jen sbalily a odešli na autobus. Olda

Výlet do Moravského Krasu

V sobotu 12. Května 2023 jsme se sešli v Kyjově na vlakovém nádraží a v počtu 14 světlušek a 12 skautek vlakem do Brna. Vlak jel naštěstí načas, v Brně bylo na přestup na autobus jen 8 minut. Autobus nás vysadil
v Mokré a odtud jsme vyrazili do údolí Říčky, ke Kaprálovu mlýnu. Tato akce byla trochu netradiční: Skautky se světluškama. Každá skautka si vybrala jednu světlušku, o kterou se měla starat. Prvním úkolem bylo, že měla skautka svou světlušku vyzpovídat – jak se jmenuje, co ráda dělá, atd. Za obcí proběhla první hra: Sudá-lichá. Za pochodu se holky obíraly o kamínky a u mlýna se hra vyhodnotila. Zvítězila Puštík. Pak jsme si zahráli seznamovací hru a následovalo oddílové mistrovství v určování rostlin, ale jen světlušek. Skautky si mezitím zahrály vlastní hru. Pokračovali jsme údolím Říčky. Pod jeskyní Pekárnou se světlušky zastavily
a hrály hru "Vyzývaná", zatímco skautky spěchaly do Pekárny, ve které rozmístily zlaté kamínky. Ty pak světlušky po přečtení příběhu etapy v jeskyni hledaly. Byla to velmi podařená hra. Poté jsme se přesunuli do jeskyně Netopýrka, kterou nejdříve prozkoumaly skautky. V jeskyni se postavily na rizikové místa, teprve pak mohly dovnitř světlušky. Bylo tam docela vlhko a všude to hodně klouzalo a holky často padaly.
Z jeskyně vylezly docela špinavé, ale spokojené. Prolézat jeskyně je bavilo. Nedaleko byla další jeskyně: Švédský stůl. I tuto jeskyni jsme navštívili a holky rozfoukaly oheň, který tam ještě doutnal. Pak se šlo dál po zelené značce údolím. Skauky se opět ujaly světlušek. Povídaly si o jednotlivých bodech zákona světlušek, vzájemně si říkaly, kdy pro ně bylo obtížné dodržet jednotlivé body. Za Hádeckým rybníkem jsme odbočili na červenou značku směr Hostěnice. Bylo to docela do kopce, některé světlušky už byly unavené. Na okraji Hostěnic pokračovala etapová hra – přenášení zlatých kamínků přes desperáty. Po hře už jsme spěchali na autobus. Ve vlaku pak skautky plnily se světluškama stezky. V Kyjově na nádraží jsme se rozloučili oddílovým pokřikem.

Závod vlčat a světlušek
Akce proběhla na trampské osadě Chřiby u Lískovce a byla rozdělena na dvě části. V pátek 31. března 2023 navečer přijely skautky a skauti do Lískovce a pak se vydali na chatu. Po ubytování proběhly nějaké stmelovací hry a po setmění noční etapa, v níž družiny měly za úkol najít sedm po okolí poschovávaných zpráv. Umístění zpráv bylo zaznačeno v mapkách. Hledání jim znepříjemňovali protivníci, tedy Kamil a já. Vyřazovalo se dotykem. Hra se nám protáhla na dvě hodiny a skončila kolem 21 hodiny. Pak jsme si sedli k ohni a měli až do večerky povídací program. Protože bylo docela teplo, spali někteří venku. Ráno, po rozcvičce a snídani, jsem družinám vysvětlil jejich úlohu při závodu vlčat a světlušek. Každá družina měla na starosti jedno či dvě stanoviště, které vytvářely asi 4 km okruh v okolí chaty. Pak si šli se Sirénou zahrát nějakou hru. Mezitím dorazily od autobusu vlčata a světlušky. Chvíli poté už vyrážely družiny skautů
a skautek se rozmístit na stanoviště a účastníci závodu měli s Papíkem zábavné hry. Když bylo vše nachystáno, vypouštěl Soko družiny vlčat a světlušek postupně na trať. Aby se družiny před tím, než vyrazily k závodu nenudily, vyfasovaly hrabě a pilky a brigádničily. Na trase byla každá družina asi dvě hodiny a když se vrátila, kreslila si družinový totem. Po návratu všech družin proběhly ještě nějaké zábavné hry a skauti mezitím stavěli slibovou hranici. Posledním programem akce byl slibový oheň, kde si Pilka, Žeryk a Papík složili skautský slib. Pak už se všichni vydali do Lískovce, kam si pro některé přijeli rodiče autama, ostatní odjeli autobusem. 

Lost history

Závod skautů a skautek proběhl 25. března 2023 na Plchárně u Čeložnic. Počasí nám přálo, svítilo sluníčko
a bylo teplo. Bohužel účast byla nízká. Z každé družiny se dostavila sotva polovina členů. Stanoviště byly rozmístěny v okolí a družiny je hledaly podle mapy a azimutů. Z důvodu nedostatku vedoucích nebyla polovina stanovišť obsazena, družiny tam nacházeli jen písemné zadání. Výsledky pak prezentovaly v cíli. Námětem závodu byli českoslovenští legionáři v Rusku, což vycházelo z celoroční hry. Závod bereme jako přípravu na okresní kolo Svojsíkova závodu, a vyhrály jej Pandy za skautky a Sekáči za skauty. V 16.30 jsme akci ukončili a spěchali na Kameňák na autobus.

Výlet do akvaparku

Akce pro 2. a 5. oddíl započala dne 4. 2. 2023 v 8:00 na vlakovém nádraží v Kyjově, z kterého nám jel vlak do Uherského Hradiště, kde jsme přesedli na vlak do Uherského Brodu. Z nádraží jsme se přesunuli k budově koupaliště Delfín, před již jsme asi 5 minut čekali, než jedna z vedoucích zařídí čipy na skříňky. Poté jsme se tedy přesunuli do budovy kde jsme se převlékli do plavek a šli do bazénu, ve kterém jsme byli 3 hodiny. Po těchto 3 hodinách jsme jakožto vedoucí čekaly ze děti budou vyčerpané, ale protože děti mají nějakou superschopnost tak, měli ještě víc energie než když jsme do Uherského Brodu přijeli. Když jsme všechny děti schromáždili a uklidnili tak jsme se přesunuli na nádraží, z kterého jsme se přesunuli přes Uherské Hradiště zpět do Kyjova, ve kterém jsme měli ještě jeden program: Etapovou hru. Tato etpovka spočívala v že děti museli zvládnout pár disciplín jako třeba lezení po lanové lávce nebo chození pozpátku. Po tomto jsme se rozloučili a děti předali rodičům.

AktaX

V pátek 13. Ledna 2023 jsme vyrazili na víkendovou výpravu do Veselí nad Moravou, nazvanou AktaX. Tradičně se jedná o celovíkendovou etapovou hru s nějakým sci-fi příběhem. Tentokrát s názvem "Ždichu se vrátil". Ubytování bylo zajištěno ve skautské klubovně. Akce po příchodu do klubovbny začala družinovými pokřiky a stmelovačkami, které zorganizovaly Myšky, tedy Kitty a Kuře. Pak proběhl úvod do etapové hry
a první etapa. Účastníci byli rozděleni do čtyř skupin, přičemž si všichni ze skupiny, kromě jednoho, zavázali oči a představovali duchy radioaktivních horníků a pátrali po vidoucích. Vidoucí přitom hledali schované dopisy, ze kterých by se skupiny dověděly, jak mají pokračovat dále. Když byl vidoucí chycen, musel za trest napsat 20x "Už se nikdy nenechám chytit radioaktivním horníkem". Nalezené dopisy byly ovšem zašifrované, takže si skupiny pěkně procvičily mozkové závity. Po etapě byly ještě nějaké hry a pak nastala večerka. Sobotní budíček, rozcvičku a snídani měli na starosti Sekáči. Účastníci byli vyhnáni na hřiště se trochu protáhnout. Na snídali byly rohlíky s marmeládou a pak proběhla hra "monstra", jako soutěž dvou skupin. Na druhou etapu vyběhly skupiny do okolí klubovny s cílem co nejdříve přinést hlavičku česneku, kterou budou potřebovat na odhánění Ždicha, až na to přijde. Než se vrátily všechny skupiny, vytáhly si děcka stezky a plnily úkoly. Následovala hra, při níž musely děcka nosit po jednom stroužky česneku do magického kruhu, aby se i česnek stal magickým a získal svou odpudivou moc. Magický kruh opět střežili duchové radioaktivních horníků. Postupně se podařilo všem skupinám dopravit stroužky do svých ešusů
a protože bylo krásně a teplo, zůstali jsme venku a zahráli si vlaječky. Byl to urputný boj, žádnému družstvu se nedařilo dlouho zvítězit. Nakonec rozhodla hrubá síla a strážci kruhu byli povaleni na zem a Vlk mohl bezpečně i s vlaječkou doběhnout nechycen do cíle. Protože oběd ještě nebyl hotový, proběhlo oddílové mistrovství v určování dřevin pomocí větviček a pupenů. Na oběd nám připravila Siréna těstoviny s tuňákem v rajčatové omáčce. Po obědě a krátkém poledním klidu vyrážíme do města na další etapu. Skupiny vyhledávaly mága a losovaly si od něj lístky se zašifrovaným zaklínadlem. Do toho byly děcka pronásledovány duchy, kteří jim lístky zabavovali. Protože většina lístků byla falešných a po vyluštění text nedával smysl, musely skupiny vyhledávat mága opakovaně. Po vyluštění šifry ještě musely najít mě a znění zaklínadla přečíst. Trvalo to docela dlouho, proto jsem se posadil do kino-kavárny a čakal na skupinky tam. Cekání mě zpříjemnila Číslo, která se za námi přijela podívat. Skupinky pak postupně přicházely a až byly všechny, odebrali jsme se zpátky do klubovny. Moc se mě tato etapa líbila :) Před večeří proběhlo další oddílové mistrovství a to ve skautingu, tedy ve znalostech historie, osobností zakladatelů, znaků, zákonu. Jak toto, tak i dopolední mistrovství vyhrály Sovičky za holky a Sekáči za kluky a s hrdostí přebíraly stuhy na družinové vlajky. Na večeři uvařili roveři krupici. Po krátkém volnu si děcka zahrály hru Městěčko Brožov
a následovala závěrečná etapa - nalezení Ždichova hrohu a odeslání jeho ducha na onen svět. Vyrazili jsme za město do luk. Skupiny měly za úkol vlastnoručně vyrobený křížek umístit na správný hrob. Jenže tam bylo šest hrobů označených svíčkama a u každé svíčky jedno slovo - název kalendářního měsíce. Děcka měly za úkol určit, který z hrobů je správný, jako nápověda sloužily právě názvy měsíců. Řešením bylo, že všechny uvedené měsíce mají 31 dnů, jen jeden z nich - duben jich má 30. Jenže se skupinkám dlouho nedařilo určit ten správný měsíc, nemohly na to přijít. Navíc po prostoru pobíhal Ždichu a účastníky chytal. Po nějaké době jsem začal dávat nápovědy, aby jsme se někam pohnuli. Poté, co jsem řekl, že to řešení souvisí s číslem, ihned jedna skupinka doběhla na hrob označený duben a umístila tak správně svůj křížek. Jenomže si duben nevybrali podle počtu dní, ale proto, že Číslo, která po večeři odjela, má v dubnu narozeniny :) Po návratu jsme si zahráli společenskou hru videostop a vyhlásili večerku. Nedělní budíček, rozcvičku a snídani si vzaly na starost Lasičky. Poté se všichni sbalili, uklidili klubovnu a vyrazili za město na etapu, tentrokrát z celoroční hry. Po návratu do klubovny jsme si zhodnotili výpravu a vyrazili na vlak, aby nás odvezl zpátky domů

Skautská kavárna

Dva dny, avšak přes půl roku příprav. Naše Magi dostala v létě skvělý nápad, a to udělat charitativní kavárnu, z níž výdělek půjde na výcvik vodících psů. Nepochybně to bylo náročné sehnat vše potřebné
a především lidi, kteří se do toho s ní pustí. Jsme ale skauti, a tak si každý z nás v tu dobu udělal volno, aby mohl dobrovolně pomáhat pro dobrou věc. No a víkend před Vánocemi to vypuklo. Sešli jsme se v Kyjově ve vlastivědném muzeu, které se proměnilo v malinkou pěknou kavárničku. Ten víkend venku sněžilo a to dodalo naší kavárně ještě lepší vánoční atmosféru. Zprvu se zdálo, že nikdo nedojde, ale po čase se začalo scházet lidí, až jsme vůbec nestíhali obsluhovat. Naši hosté si mohli ke kávě nebo čaji dát zákusek, nebo poslechnout živou hudbu a děti si mohly vyrobit něco pěkného v dílničkách. Až v sobotu odešli poslední hosté, tak poté měli skauti besedu s Jestřábem. V neděli sice nepřišlo tolik lidí, ale panovala velmi příjemná
a klidná atmosféra. Na konci, všichni spokojení jsme si popřáli šťastné a veselé Vánoce a s dobrým pocitem se vraceli domů.

Přijímací výprava 5. oddílu 

I když se přespávalo v Kyjovské klubovně, nikomu ranní vstávání nebylo na obtiž, přesto jsme na autobus vyrazili bez snídaně. Příjezd do Dubňan jsme zahájili návštěvou vietnamského krámku, kde jsme se ocitli zpátky v čase o 40 let, do doby, kdy regály zely prázdnotou. Ale vodu tam naštěstí měli, tak jsme si alespoň svlažili hrdla :-). Udivila nás rozlehlost dubňanských ulic. Po několika minutách chůze jsme zapadli do obchůdku po vzoru "Jednoty", kde jsme si mohli pořídit zásoby na nadcházející den. U Kulturního domu jsme se sešli s Karim, který nám předal klíče od dubňanské klubovny. I když jsme se snažili klubovnu najít pouze podle ústního popisu, nakonec jsme přeci jen museli využít služeb Mapy.cz.

Jakmile jsme překročili práh území dubňanské klubovny, přivítala nás po zemi roztroušená nadílka zelených střapatých listů. Našli se mezi námi tací, co to jen mlčky nepřešli :-) Když se nám podařilo nahodit jističe a odemknout klubovnu, kterou jsme hned pokřtili nánosem písku z našich bot, uvelebili jsme se venku a pustili se do válečných maleb našich tváří.

Jakmile byla Střílecká děvčata převezena do Milotic, začala se do Dubňan stahovat vlčata. U prvně příchozích si nejsem jistá, jestli byli více vyděšeni chlapci, či rodiče. S příjezdem Soka, Papíka a Janičky, jsme se konečně dali do pohybu a srovnali se k zahajovacímu nástupu. Po té Směch zahájil zábavnou seznamovací hru. Někdy v čase mezi pauzou a etapovou hrou se mezi námi mihl Mravenec s příslibem, že se ještě zastaví. Pravděpodobně neměl na mysli stejný den, neboť jsme ho již nespatřili. Etapovka stopařů měla veliký úspěch. Nejenže stopaři měli po dlouhý čas neomezený počet životů, povedlo se jim ochránce indiánské dívky překvapit svým důmyslným obklíčením.

Taktéž bylinné těstové "bambule a hadi" opečené na ohni měli veliký úspěch a u lovu bizona se nám ve výkupu surovin tvořily nemalé fronty, jak byli lovci úspěšní :-) U úkolu rozdělání ohně bez použití papíru
a následném přepálení provázku se vyskytly nemalé rozdíly v pojetí pravidel, ale vzplanutí ohně mimo povolenou zónu se uskutečnilo až skrze vypuštění lampiónu štěstí po slavnostním přijetí nových vlčat. Chvála Bohu, že nám přes den i trochu sprchlo a borovice vzplanula jen na pár minut :-D A aby toho nebylo málo, bylo by dobré se zmínit o plamínkové stezce odvahy, která se opravdu mohla svým názvem pyšnit - stezku lemovala parta několika šílenců na lovu ... nevím čeho? Kačen? Každopádně výstřely dokázaly nejedno vlče polekat. Dodnes mi nejde do hlavy, co to v té tmě lovili? Ale můžeme být rádi, že nám neulovili některé vlče :-)

Úspěšný večerní návrat do kyjovské klubovny jsme oslavili brambůrkovou párty a srovnávací debatou o průběhu prožitého dne u vlčat a světlušek...

Kája

Puťák do Koryčan

V pátek večer jsme se všichni sešli na Plchárně v Čeložnicích. Děcka mely mít svou vlastní večeři, ale pak se rozhodlo, že si uvaříme guláš. Avšak pozor, vařili jsme kotlíkový guláš hezky venku na ohni. Protože už byl začátek října, tak se brzy začalo stmívat. Jak všichni krájeli brambory a cibuli, tak ještě vcelku viděli. Ovšem když už bylo vaření skoro u konce, byla úplná tma. Každá družina si vařila vlastní guláš, protože se pak vyhodnotilo, který byl nejlepší. Ochutnávalo to více vedoucích, z nichž každý měl úplně jiné chutě, a tak už si vlastně ani nevzpomínám, jak to dopadlo. Každopádně já měla z toho ochutnávání až nadmíru spokojené a plné bříško. Po tak zasloužené večeři jsme se všichni odklidili dovnitř do tepla a hráli jsme hry se Sirénou, po kterých jsme šli spát. Ráno se nám nikou nechtělo vstávat, protože bylo velmi pochmurné počasí a trochu poprchalo. Tak jsme po snídani vše uklízeli a doufali jsme, že to počasí se zlepší. Okolo desáté jsme z Plchárny vyrazili s batohama na zádech prozkoumat Chřiby. Čekalo nás asi 16 kilometrů. Každá družinka šla samostatně a každých pár kilometrů je čekal nějaký úkol. Například postavit přístřešek, rozdělat oheň, ubránit se nepřátelům atd. Přidala jsem se k jedné skupince a rozhodli jsme si trošku zkrátit cestu. Většinou takové nápady nemají dobrý konec, ale my jsme se neztratili a ještě ke všemu jsme našli obrovské bedle, jaké jsme v životě neviděli. Po cestě jsme šli přes Vršavu, kde už dokonce aj svítilo sluníčko. Udělali jsme tam tedy oddílové mistrovství, dali si svačinu a vyrazili dál. Od Koryčan jsme zatočili na Lískovec a došli jsme ke stavení místních trempů. Byla to chajda, která měla jednu svoji část ze starého vlakového vagónu. Kolem ní byly totemy a krásný lom s ohništěm. Nojo, ale my neměli klíče a Žeryk s Papíkem nám nechali jakousi hádanku, kde je máme hledat. Děcka je našli viset na stromě s plyšovým mravencem. Zabralo dvacet minut, než je odtud dostali, ale pro mě byla sranda je pozorovat. Po večeři jsme si už jen zahráli hry, zazpívali pár písniček a o půl desáté už bylo všude ticho a všichni spali. Ráno jsme se pustili do úklidu, zahráli jsme si pár her a šli jsme dolů do Lískovce na autobus.

Galy

Skautský tábor u Vřesovic

Po 10 dnech plných dobrodružství se vrátili z letního stanového tábora děti a jejich vedoucí z oddílu Podchřibáci. Zúčastnily se jej vlčata a světlušky z Kyjova, Dubňan, Milotic, Šardic a Střílek. Tábor se i letos konal na tábořišti u Vřesovic v termínu 4. - 16. července 2022 a celkově se jej zúčastnila necelá čtyřicítka vlčat a světlušek. Letošní tábor se nesl v duchu příběhu Raya a Drak. Účastníci byli rozděleni do pěti družin, které se utkávaly v nelítostných soubojích. Etapy táborových her byly prokládány rozličnými činnostmi, ať už poznáváním přírody, plněním výzev, stezek, večerní ohně, plnění odborek kuchaře, pekaře, atleta či zdravotníka. Holky bavilo zpívat za doprovodu kytary, kluci se učili, jak správně zacházet se sekerou a pilou, jak v lese postavit nouzový přístřešek nebo jak rozdělat oheň. Nechyběl ani sport, lanové lávky či výlet na Bradlo a Klimentek.

Kromě zábavných činností se děti podílely na vylepšování a provozu tábora. Pravidelně se družiny střídaly ve službách na přípravě dřeva, účastníci v noci hlídali tábor a soutěžili v úklidu stanů. 

Fantastická olympiáda

Všichni jsme se sešli na autobusovém nádraží v 7:50. Vlčata a světlušky jeli autobusem a skauti a skautky jeli autem, protože Olda potřeboval jít s námi nakoupit. Když jsme všichni dojeli, udělal se nástup. Poté následovaly hry se Sokem a my starší jsme měli takovou menší poradu. Když hry skončily, přišel program, na který se všichni těšili. Olympiáda. Celý program zahájil Mravenec, když běžel v prostěradle zapálit oheň. Pak už jen děti chodily po stanovištích a plnily úkoly. Byli jsme ve skluzu, takže se končilo trochu dřív. Mladší měli na oddílové mistrovství uvařit těstovinový salát a my starší rozdělat oheň křesadlem. Vyhráli to Křižáci. Na skauty nezbyl oběd, takže jsme si ho museli udělat znovu. A tím jsme byli ještě ve větším skluzu. Když jsme se najedli, přišla etapovka pro mladší. Byla to zajímavá hra. Pak už se jen vyhlásilo, kdo celou olympiádu vyhrál a mladší jeli domů. My skauti jsme šli stavět přístřešky z celt a dělat nějaké práce kolem chaty. Hráli jsme taky Tři krále. Jak přijel Olda, hráli jsme jinou hru. Potom byl povídací program o tom, jestli je skaut kroužek nebo životní styl. Dospěli jsme k závěru, že je to životní styl. Pak se šlo spát. Ráno jsme vstávali asi kolem 7 a šlo se uklízet. Když byla chata uklizená, šlo se hrát ringo. Poté mi Olda řekl, že povedu děti na autobus, protože jsem tam byla nejstarší. Dojeli jsme do Kyjova kolem 11 a šli jsme domů.

Výprava na Ivančenu

Sešli jsme se na vlakovém nádraží 22.4 2022 celkem v hojném počtu. Bylo nás asi 13. Nastoupili jsme do vlaku, vystoupili jsme v UH a vše se zdálo v pohodě. Jenže nebylo. Po 15 minutách, co jsme tam jen stáli a povídali si, se Galy podívala na IDOS, aby zjistila, kolik minut má náš vlak zpoždění. Její věta, co pak řekla byla dost děsivá. Řekla jen: ,,Děcka, ten vlak už tu byl.'' Všichni jsme nemohli uvěřit tomu, co právě Galy řekla. Siréna hned uviděla v dálce vlak a všichni jsme si mysleli, že je to ten náš. Jenže nebyl. Paní průvodčí uslyšela náš rozhovor a řekla nám, že ten vlak kterým chceme jet tadyma nepojede. Galy jí hned vysvětlila celou naši cestu a ona jen na to ,, Ale vy jste v UH ne ve Starém Městě.'' Všichni jen zůstali stát a mlčeli. Galy ihned vyřešila naši situaci a nastoupili jsme do nějakého vlaku, který nás zavezl do SM a od té doby si moc nepamatuji, kterýma vlakama jsme jeli. Jen vím, že jsme v nějakém městě měli asi hodinu čas, tak jsme měli rozchod. Pak jsme nastoupili do vlaku, kde bylo tolik skautů v krojích, až nám bylo trapně, že nikdo z nás nemá ani tričko. Pak jsme se dostali do města Frýdlant nad Ostravicí, kde jsme i spali. Po cestě Šéfi dostala nápad, že by bylo hezký mi zazpívat k narozeninám, které jsem ten den měla. Naštěstí z tohoto nápadu sešlo. Když jsme došli do tělocvičny, nedělo se nic moc zajímavého. Jen jsme se ubytovali, najedli a s někým se seznámili. Potom jsme vešli do nějaké šatny, kde nám Slza hrál na kytaru. A potom se šlo spát. My starší jsme tam ještě chvíli zůstali, ale po chvíli nás taky přepadla únava z celého toho dnešního cestovaní.

Ráno za námi přijel i Olda. Odcházeli jsme skoro jako poslední, takže byl ještě čas na to, abychom mohli dělat kraviny po celé tělocvičně. Nastal čas vyrazit. Vzali jsme si naše malé baťůžky, protože jsme si krosny nechali v tělocvičně a vyrazili jsme na celý hřbet dnešního dne. IVANČENA!! Cesta byla dlouhá a náročná, ale všichni jsme ji zvládli. Po cestě jsme se dost neviděli, protože každý šel jiným tempem. Já jsem došla nahoru jako 3, což beru jako úspěch. Počkali jsme na ostatní a dali si asi půlhodinovou pauzu. Se Sirénou jsme museli vyrábět papírky na hru, protože je Siréna nechala doma. Pak jsme si šli koupit nášivky. Tam byla dlouhá fronta, ale vystáli jsme ji. Byli jsme na řadě, ale paní nám oznámila, že se stánek zavírá a otevře se až za půl hodiny. Fakt štěstí! Šli jsme na nějaké přivítání a rozdávání cen. Byl to úžasný pocit vidět tolik skautů na jednom místě. Pak nám jen zbývalo vrátit se dolů a zahrát tu hru. Když jsme se vrátili do tělocvičny, vzali jsme si krosny a šli jsme na vlak. Ve vlaku se nedělo nic zajímavého. Přijeli jsme do Kyjova asi v 22:00 a unavení jsme šli každý po svých. Lemur

Přijímací výprava 4. a 7. oddílu v Kyjově 

V pátek večer 17. 9. 2021 se sešli skauti i skautky v kyjovské klubovně. Zahájili jsme první letošní výpravu tradičním nástupem a skautskou hymnou. Po pár úvodních hrách na seznámení jsme se začali všichni připravovat na večerní rituál přijetí nováčků do oddílu. Nováčci si vyrobili placky se svými jmény a ostatní už šli napřed, aby nachystali stezku odvahy. Na stezce nováčky čekala řada úkolů a motivační citáty k přečtení. Po návratu do klubovny jsme jsi spát. Kdo chtěl, spal venku před klubovnou. V sobotu ráno nás vzbudila Paleta a vytáhla nás běhat do parku. Po rozcvičce jsme se oblékli do krojů a šli jsme na slavnostní snídani. Žížalák si pro nás nachystal sportík. Hráli jsme vybíjenou. Pak už přijel Olda a s rádcema šel stavět týpko do parku. Rozebrali jsme si aktivity, které jsme chtěli dělat na stanovišti. V kyjovském parku se konala akce Zažít Kyjov jinak a my skauti jsme se na ni taky podílely a měli vlastní aktivity jako lanovku nebo střelbu ze vzduchovky. Večer jsme se opět v krojích sešli u výročního ohně pro založení našeho oddílu. Zahráli jsme si pár her a Směch dokonce vytáhl kytaru, tak jsme si zazpívali. Později přišla etapa. Byla to úniková hra, kdy jsme se měli dostat zvenku do klubovny a pak přelézt plot bez toho, aniž bychom se ho dotkli. Byli jsme tak unavení, že jsme pak šli hned spát. V neděli už jsme se jen sbalili, popovídali si o proběhlé akci a šli domů. 

Tábor U Smutné 2021

Expedice impact winter 

Na Plchárnu jsme přijeli 15. 1. 2021 dopoledne a po seznámení s legendou akce jsme se hned pustili do práce, zatopit, aby bylo teplo a uvařit v kotlíku teplý čaj. Po splnění úkolů jsme se šli zahřát do chaty a zahráli si hru na "tři volné místa". Pak přišlo vysílačkou nouzové volání o pomoc s udáním souřadnic. Kluci popadli zdravotnický material a vrazili na udané souřadnice. Našli tam zraněního, ošetřili jej, vyrobili nouzové nosítka a odnesli zpět na chatu. Po návratu následovala etapa do celoroční hry s názvem "opatření zbraní". Jednalo se o strategickou hru. Poté si družiny opět rozdělaly oheň a v kotlíku uvařily brgul. Pozdní oběd se všem docela povedl a pak byl čas na oddílové mistrovství s tématem "skauting". Během dne očas z lesa zaútočila divoká zvěř a v podobě našich roverů, takže účastníci museli být neustále v pozoru a nikam nechodit sami. Blížil se večer a tak se kluci sbalili a připravili na odchod, na autobus na Kameňák.

Celá akce moc o zimním přežitím nebyla, i přes to, že je leden, bylo docela teplo a odpoledne chodili někteří po venku jen v mikinách.

Výlet s rodiči na Bradlo 

Dne 4. 10. jsme pro vlčata a světlušky a jejich rodiče uspořádali výlet na Bradlo nad Vřesovicema. V 9 hodin se Olda, Soko, Kari, Jana (já), Tina a Mravenec sešli s benjamínky, světluškami, vlčaty a jejich rodiči u Kameňácké myslivny. Přišlo i několik starších skautů, které jsme zapojili do her. Od Kameňácké myslivny jsme vyrazili směrem k Zavadilce. Po necelém kilometru jsme se zastavili na rozcestí u hromady klád a já jsem dětem přečetla úvodní část celoroční etapové hry. Letošní hra je na téma ochrana přírody a jejím dějem nás provází ježčí slečna Bodlinka. Pak jsme si zahráli první z her inspirovanou čteným textem. Poté jsme pokračovali v cestě, kterou jsme zpestřili všeobecnou honičkou a bojem o ocásky. Cestou jsme odbočili k památníku zabitých partyzánů z 2. světové války, kde nám Olda něco o události povykládal a šli jsme dál. U studánky na Zavadilce jsem dětem rozdala papíry, na kterých měli správně zařadit odpad do barevných popelnic. K nemalému překvapení všech dospělých měla jedna družina vše správně a zbylé 3 družiny udělaly pouze jedinou, stejnou chybu - zařadily do skla zrcadlo. To jsme ale snad jako chybu ani nemohli brát, protože ani mnozí dospělí neví, že zrcadlo do skleněného odpadu nepatří. Ze Zavadilky jsme se vydali směrem na Bradlo. V altánu u rozcestníku Nad Zavadilkou jsme si dali svačinu a od Oldy jsme se 2 dozvěděli, jakou funkci pro strom mají kořeny. A také jsme si zahráli hru, kdy rodiče a dospělí vedoucí představovali kořeny a kmen stromu a děti byly vichřicí, která se snaží strom vyvrátit z kořenů, což se jim také nakonec s menší pomocí Oldy a Mravence podařilo. Další naší zastávkou byla Koryčanská kaple, při jejíž prohlídce děti objevily plcha ukrytého nade dveřmi. Všichni jsme si zvířátko prohlédli a poslední za sebou opatrně zavřel dveře. Venku před kaplí jsme poznávali plody lesních stromů a zahráli si další honičku. Teď nás čekal výstup na Bradlo. Na vrcholek jsme dorazili udýchaní, ale nadšení, že jsme kopec zvládli. Nahoře jsme si přečetli ceduli s popisem havárie letadla, která se udála 30. listopadu 1952 a při níž zahynulo všech 5 členů posádky. Pak jsme se vydali druhou stranou kopce dolů. U Moravanských kameňů jsme postavili domečky pro ježky a pokračovali jsme směrem zpět ke Kameňácké myslivně. Na dalším rozcestí si Olda s dětmi a rodiči zahráli další z her a já, Tina a Směch jsme šli pro děti připravit postřehovou hru. V ní děti měly pozorovat cestou dobře okolí a objevit "nesmysly", které jsme "vyrobili", např. muchomůrka na pařezu, květiny na stromě, nebo rouška na kůlu, a zapsat si je. Po této hře už nás čekalo už jen přejít potok a krátká cesta k cíli. U Kameňácké myslivny jsme se rozloučili a vydali se domů. Dětem i rodičům se dle mého výlet líbil. Jana

Rodičovský výlet na Brdo

Rodičovský výlet na Brdo 30.5.
Po roce jsme opět uspořádali výlet pro rodiče našich členů. Své děti si na výlet mohli vzít, ale nemohli na výlet své děti poslat aniž by sami nejeli. Sraz byl v Roštíně u Salárny, tedy na okraji lesa. Všichni přijeli auty. Sešlo se nás asi 40, asi 18 dospělých a ostatní děti. Vyrazili jsme po zelené značce na Brdo. Byl to pořádný strk, tak jsme se pěkně zapotili. Na vrcholu Brda většina účastníků navštívila rozhlednu, ze které je výhled na celé Chřiby. Po přestávce jsme pokračovali po hřebenu na Bunč a obdivovali mostní pilíře nedostavěné dálnice. Úspěch u dětí měly mostní propustky dlouhé několik desítek metrů. Na Bunči jsme se posílili v restauraci a z Bunče jsme se nakonec po žluté značce vrátili k autům, kde jsme se rozloučili a vyrazili domů. Celý výlet trval asi 6 hodin.